Curriculum

René Inquort   ( * 1971, Praha )

Prolog:

Jakmile vyklouznul na svět a byl vyzdvižen porodníkem z kachlíkové podlahy na váhu, nadechnul se mocně, aby po všechny svoje další dny kladl na váhu světa břímě svých hlasivek. S tatíčkem, ne Masarykem, ale svým, od kolíbky nevynechal jedinou příležitost zazpívat si dvojhlasem píseň Ach synku, synku, domalisi. Když rodiče viděli svého ubohého chlapce, jak úpěnlivě brnká na badmintonovou pálku a urputně napodobuje pohyby Suzi Quatro, koupili mu jeho první kytaru. Už jako malý René přišel René na tu úžasnou věc, že rozechvívání strun způsobuje chvění dívek. Okouzlen tímto akustickým efektem přistoupil k zakládání kapel a zapojování zesilovačů. Pro větší pestrost se umanul ve hře na další a další hudební nástroje....

Milníky:

1984 – 1987 základ hudebního vzdělání získávám na detašovaném pracovišti Domu kultury a kovoprůmyslu v agitačním středisku ve Vodní ulici na Smíchově (nyní Kavárna a bar HUGO Z HOR); zde navštěvuji kytarovou třídu pana učitele Jaroslava Hanuše a pak na rohu třídy S.M. Kirova (nyní Štefánikova) doplňuju kalorie párkem v rohlíku za 2,50 Kčs; následuje celoživotní kytarové samostudium a živá praxe. Mimochodem jak jsem po mnoha letech zjistil pan Jaroslav Hanuš byl politickým vězněm - za 200 ks vyrobených protistátních letáků byl 17.9.1948 odsouzen na 8 let těžkého žaláře. O svých zkušenostech a především o svojí víře a téměř až mystických zážitcích vydal svědectví v monografii vydané vlastním nákladem - Muklovské vyznání. Když jsem si tuto knihu četl, docházely mi některé souvislosti s tím, co během výuky říkal a jaké postoje z něj vyzařovaly... 

1987 - 1988 docházím soukromě na hodiny klavíru; poté samostudium a příležitostné konzultace

1988 - 1990 získávám první zkušenosti se sborovým zpěvem coby spoluzakladatel gymnazijního sboru Cantamus (u zrodu stál dir. Libor Sládek - nyní Besharmonia); začíná dlouholetá spolupráce se souborem Ludus Musicus (zpěv, divadlo, historické hudební nástroje); začátkem 90. let krátká pěvecká průprava u Jany Lewitové

v průběhu 90. let účinkuju v několika souborech - Ludus Musicus (příležitostně dosud), Královská obora (příležitostně dosud), Collegium delicium (raněbarokní repertoir; do 2004); rozvíjím vlastní písňovou tvorbu převážně jen s doprovodem kytary či klavíru

1999 - 2003 samostudium hry na baskytaru a vystupování s dnes již nehrající kapelou Mezi Proudy

2004 2011 jsem rozvíjel autorskou tvorbu v rámci jazz-rockové kapely Tremoloboty (zde též baskytara, zpěv)

od 2005 dosud zpívám s komorním smíšeným sborem Canti di Praga

od 2006 a stále dál získávám základy zvukové techniky a rozvíjím práci s nahrávacími technologiemi, učím se zpracovávat nahraný materiál do finální podoby (record, mix, master) - postupné vybudování domácího nahrávacího studia - PastOuška Records

od 2009 dosud zpívám s vokální, převážně jazzovou formací Šestet; doplňuji acappella repertoir o vlastní aranže

Coby věčný a neúnavný samouk zapojuji pro svoji studiovou práci i živou produkci nejrůznější hudební nástroje a digitální technologie - kromě zpěvu, hře na kytaru, baskytaru/kontrabas a klávesové nástroje se, jak čas dovolí, věnuji také hře na další spíše strunné nástroje a také muzicírování přes různá midi udělátka, oscilátory, syntezátory, zvukové generátory...

od 2017 dosud na odkaz blahé paměti kapely Tremoloboty navázal projekt HERna Trio HERna (HER- Honza, Eva, René) hraje a zpívá autorskou tvorbu v aranžmá pro akustickou kytaru, baskytaru a cajon, případně v alternaci loutny a také jiných perkusních udělátek. Stylem se HERna pohybuje na pomezí jazzu, latiny, folku, šansonu…  Písně nejsou závažné, zachmuřené či niterně rozervané, triu je blízká poezie všedního dne, nadsázka, sebeironie a také zdánlivě nesmyslný abstraktní jazyk příhodně zpívatelných hlásek a slabik…, o čemž svědčí i tituly jako např. Letní večer, Červená knihovna cha cha (čti ča ča), Obuju si lodičky, Problematická první láska a její proměna, Carramella sisi Bella apod.

Honza Kasalický – kytara, zpěv

René Inquort – baskytara, kytara, loutna, zpěv

Eva Chalupová – cajon, perkuse, zpěv

+ Mária Urbanová – zpívající hostka